Naučná stezka Bílá Opava

Výchozí místo: Karlova Studánka
Délka trasy: 10,5 km
Nejnižší místo: 760 m.n.m. - Karlova Studánka
Nejvyšší místo: 1 310 m.n.m. - chata Barborka
Převýšení: 550 m, střední náročnost

Naučná stezka Bílá Opava prochází po mnoha mostcích, schodištích a lávkách po březích Bílé Opavy. Kromě několika vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí smrkového pralesa vám naučná stezka Bílá Opava na sedmi informačních tabulích nabízí i základní informace o přírodě této jedinečné rezervace.
Zatímco v horní části údolí vytváří bystřina Bílá Opava velké vodopády, v dolním úseku vzniklo několik různě starých říčních koryt.
Pod tzv. Malým vodopádem Bílé Opavy je dobře vidět, natolik je tvářnost tohoto hluboce zaříznutého údolí podmíněna geologickou stavbou: zatímco horní část údolí nad Velkým vodopádem je tvořena převážně rulami, prostřední a dolní část je z šedých až zelených břidlic a bílých či žlutavých křemenců. Všechno to jsou přeměněné horniny vzniklé z mořský usazenin prvohorních stáří.

V údolí Bílé Opavy se zachovaly původní horské smrčiny - smrkový prales - s charakteristickou růstovou formou stromů, proslulým jesenickým smrkem. V dolní části údolí jsou místy na březích Bílé Opavy zbytky původních potočních olšin s olší šedou. V nejvyšších částech rezervace přechází na svazích Pradědu přirozená smrčina parkovitou hranicí lesa do subalpínských nelesních ekosystémů.
Výše zmíněné jesenické smrky se vyznačují úzkými válcovitými až sloupovitými korunami, esovitě prohnutými deskovitými větvemi skloněnými šikmo dolů a u kmene nápadně ztlustlými. Tyto dědičné vlastnosti umožňují jesenickým smrkům lépe odolávat nepříznivým zimním podmínkám: na jejich úzkých korunách se zachycuje méně sněhu a námrazy.

Velký vodopád

Největší vodopád Bílé Opavy je vysoký 7,9 m. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 m výškový rozdíl 16,4 m. Přepadová hrana vodopádu a skalní stěny na protějším levém břehu jsou tvořeny pradědskou rulou - kompaktní drobně zrnitou přeměněnou horninou, která je bystřinou postupně erodována.
Na ohlazených rulových plotnách pod vodopádem jsou patrné tzv. obří hrnce, známé např. z krkonošské Mumlavy, šumavské Vydry i odjinud, v Jeseníkách však zcela ojedinělé. Tyto zajímavé prohlubně o průměru až několika decimetrů a hloubce několika centimetrů vznikaly po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených částic hornin.